Sokol stěhovavý – samec/JEN – kroužek č. /nejmladší/
Tenkrát jsem se velmi rozhodoval zda si jednoho ze dvou narozených samců nechám. Nakonec zvítězila touha zkusit vycvičit samce sokola pro létání ve větších výškách. Mám k tomu příležitostí dost, tak proč ne. Dnes nelituju.
Poslední vylíhlý samec se jménem „Jen„ /mimochodem dravce často nepojmenovávám/ létal zpočátku často nízko nad zemí a často posedával po zemi. Dokonce jsem v tu chvíli uvažoval, že s ním začnu lovit hned a to z ruky. Na letišti by byl po nějakém čase úspěšný. Vydržel jsem, protože tuto změnu taktiky lze u sokola použít vždycky, většinou i po špatných návycích a tedy chybách sokolníka. Výcvik probíhal za pomocí draka. Do výšek okolo 100m metrů létal dost neochotně a často se mi zdálo, že stále hledá důvody, proč si poletovat někde jinde. Lovit, tedy spíš honit všechno s peřím v jeho okolí, byla ale jeho velká záliba. Mnohokrát se mi ztratil na dlouhou dobu z dohledu a ze signálu. Několikrát jsem se za ním i vydal, zvláště když jsem viděl jeho útočný let. To ale byl vždy dřív zpátky než já a čekal mě spokojený a odpočívající na našem starém stanovišti. Draka jsem ale pouštěl po každé – ještě několik měsíců – až dosahoval běžně výšek okolo 150 m, což není výška, kterou bychom chtěli dosáhnout. Jak se ale ukázalo později, výše zmíněná meta okolo 150m byla dostatečná pro získání těch správných návyků pro létání ve výškách. Upozorňuju, že jsem mu dával jen velmi málo příležitosti ulovit živou kořist, holuba už vůbec ne a jen velmi málokdy křepelku, to na podporu jeho sebevědomí ulovit. Na živou kořist útočil ale vždy po vypuštění. Hlavním cvičitelem bylo vždy vábítko, na které už později reagoval jen po dlouhých výletech nad moji hlavou, prostě sám se rozhodoval, kdy je čas zaútočit. Takto jsem to praktikoval přes zimu až do jednoho zásadního okamžiku. 
V ten den, pamatuji si to jako včera, vyletěl jako vždy zbrkle, bez řádného rozkoukání z rukavice utrhnout si návnadu pověšenou pod drakem. K mému údivu vystoupal ve větších kruzích vysoko nad draka, aniž by naznačil útok na návnadu, do výšky asi 300 m, kde kroužil asi 15 minut. Drak byl hluboko pod ním. Byl jsem nadšený ten den a i ty dny další. Draka jsem mu už nikdy nepustil, bylo by to zbytečné. Na oblačné obloze – lehce pofukoval vítr, a Jen poletoval, hrál si s proudy větru, a bylo vidět jak ho to všechno moc baví. A moc to bavilo i mě. Musím se přiznat, že jsem si pak v tu dobu vybíral počasí a tím zpočátku upevňoval jeho chuť létat tak vysoko. Stalo se, že jsem v týdnu létal třeba jen čtyřikrát – měl jsem štěstí na počasí. V té době jsem si koupil Altimetr a denně tak s nadšením odečítal jeho výšky. Průměrná výška byly 400 m, a ještě v květnu letošního roku /2012/ dosáhl výšek 897 m, 803 m, 599 m. Každý den jsem se už od samého rána těšil na létání s Jenem. Mnohokrát jsem seděl v křesle, s dýmkou v ruce a dalekohledem na očích se skvělým pocitem a vědomím, že někde vysoko nade mnou krouží ve své svobodě a prožívá šťastné chvíle sokol, který o mě ví..
14. května jsem Jena posadil a dopřál mu tak čas ke klidnému přepeření. Jeho létací váha byla okolo 570 až 580 gr.
Jen své jméno zasloužil.
10.9. 2012 Dnes už zase lítáme, stalo se ale něco …… to zase ale příště
26.9. Teď už jen stručně k popisu ze dne 10.9. Samec Jen začal sám od sebe více útočit na kořist a byl stále častěji úspěšný. V minulých 3 týdnů ulovil dvě straky, dva hřivnáče a dva holuby – úžasný výkon. Lovil ale z výšek jen okolo 150 metrů. Výšky, které pravidelně létal na jaře tohoto roku ale už nedosahoval. Při pozorování jeho letu jsme se s kolegou sokolníkem shodli, že létá jako divoký sokol, to znamená s vysokou frekvencí pohybu křídel, rychlým vystoupáním do výšky. Následovalo jeden, dva kroužky a okamžitý útok. Byl jsem vždy nadšen.
20.10. Dnes přišel černý den, vlastně byl černý i celý rok. Ráno jsem našel Jena u posedu. Jeden ze tří sokolů našel svoji smrt po útoku kuny. Tělo bylo nepoškozeno. Jen mezi křídly na hřbetě chybělo lehce peří, kde byly vidět pohmožděniny a prokouslý hřbet. Nikdy se mi doma nic takového nestalo. Prožil jsem s ním velmi šťastné sokolnické a ornitologické chvíle – moc jsem se od tohoto samečka naučil i já. Nikdy nezapomenu.