Krahujec je ze své podstaty skutečný lovec, s velkým srdcem bojovníka a patřičným sebevědomím. Řekl bych, že jeden z nejvýraznějších. Velmi snadno se učí a snadno si vytváří návyky, které zajišťují jeho snadnější přežití. Jeho obratnost je obdivuhodná a k tomu má přizpůsobený tvar těla, křídel-které jsou relativně krátká a dost široká k využití plochy pro neskutečné obraty. Rýdovák – ocas, je k tělu také nezvykle dlouhý, sloužící k prudké změně všech směrů. Jeho přirozenou kořistí jsou především malí, velmi obratní a velmi rychlí pěvci. Krahujec svoji kořist loví především taktikou nízkého letu nad krytem své kořisti. Často vyhrává nenadálým a překvapivým útokem.
Někdy začátkem července letošního roku jsem získal 15 denní samičku Krahujce lesního. Proč takové stáří hnízdoše ? Nevýhody, ale především výhody odebrání rodičům v tomto věku jsou na snadě.
Dopředu musím upozornit, že získaný dravec z umělého odchovu není určen k reintrodukci. Se samičkou krahujce se seznamuji a pracuji od samého počátku s velkým respektem. A po zkušenostech vím, že se to vyplatí. Krmení lidskou rukou se zásadně mění vztah mezi člověkem a každým tvorem z přírody, který má geneticky zakódovaný vzájemný respekt. Vím, jsem na krátký zastupoval roli rodičů, kteří intenzivně krmí v době růstu a chrání hnízdo před ostatními predátory. Brzy jistě přijde období, kdy se moje role rodiče změní na roli partnera.
Základní návyky a přístup k výcviku takto vyvedených mláďat jsou u všech ostatních dravců velmi podobné, např. neustálé volání. Ale přeci jenom má krahujec svá zvláštní specifika. Je velmi agresivní, zvláště při krmení- neustále ve mě vidí konkurenta a tvora, který mu chce ukrást „kořist“ tedy krmení-maso. To se projevuje dost neokázale. Neustále potravu kryje a to si dávám obvzlášť pozor nedávat ji žádný důvod pro takové chování. Jedním slovem je šíleně lakomá. Držení za poutka při krmení na ruce je nezbytné. Velmi často se stává, že několikrát ostrým útokem s masem v pařátech vyráží přímo proti hlavě, kterou nikam neschovám. To samé se opakuje, když je nakrmená. Místo aby z rukavice odlétla, téměř vždy si odlet prodlouží k poděkování kopancem do příslušné straně mé tváře, ucha a pod. Mám dojem, že příčinou takového chování je lidský výraz a nepřátelské oči. „No potěš bůh“-musím si dávat velký pozor. Zatím mi to ale nevadí, naopak – je mi to sympatické.
Samička velmi ráda létá a loví návnady i ve vysoké kondici (sokolnický výraz pro vyšší váhu nad kondici tzv. loveckou, která zajišťuje náležitou dravost) s takovou chutí, že ji mohu pustit na volno prakticky kdekoliv-třeba mezi paneláky. Úžasné je, že se často ráda se vrací na rukavici s plným voletem – právě zde se projevuje důvěra dravce k člověku velmi brzy odebraného rodičům. Také chci upozornit na velmi silnou vazbu k prostředí při při prvních letech. Odsedává na svá známá místa ve stromech nebo budovách. Je snadné ji hledat i pro to, že neustále volá, když vidí mě a především mého pointra, který nikdy nechyběl v naší společnosti. Jsou na sebe zvyklý tak, že při volném letu ráda sleduje pointra, na kterého reaguje snad přátelským voláním. Hlídá si nás oba – ví velmi dobře proč. Zažívám s nimi krásné chvíle, a je velmi zajímavé sledovat vždy další a další vývoj takového soužití člověka, psa a dravce.
